Do lesa na bedly jedině na horském kole

  • 4 October 2013
  • Autor: zvl
bedle

Na tento okamžik jsem se těšil celou druhou půlku pobytu v holandsku na hausbotu. Odevšad se na mě valily zprávy z domova, jak houbařská sezóna frčí naplno a jak se dědečkové prohýbají pod velkými koši přeplněnými hříbky a houbami. Já jsem si sice parádně užíval plavbu, ale stejně se mi zastesklo. Celé léto bylo parné a nerostlo vůbec nic a teď když to vypuklo, kolem dokola v celém holandsku ani kopeček ani lesíček. Abych to zbytečně nedramatizoval. Prostě jsem přijel domů a hned, jakmile se mi podařilo zbavit se těch nejhorších restů, vydal jsem se i s Janou do lesa.

Času teda zrovna moc nebylo a navíc jsme všude potkávali dychtivé houbaře s obrovskýma taškama. My, bytosti veskrze plaché, jsme chodili tam, kde jsme nikoho neviděli a tak to dopadlo, že jsme našli celkem prd. Ale aspoň jsme se nadýchali čerstvého vzduchu.

Druhý den po obědě jsem se ocitnul sám doma. Rozhodl jsem se, že to teda vezmu z jiného konce, vtipálek by řekl, že od lesa. Nachystal jsem si svoje horské kolo (po kterém se mi taky už moc stýskalo) a do batohu si připravil dvě plastové dózy. Během jedné hodiny jsem objel snad celý Hluboček a kde bylo vysbíráno, tam jsem se moc nezdržoval. Nejlepší byly bedle. Ty šly vidět rovnou ze sedla kola a tak si stačilo dojet až přímo k ní. Následovala chvilka zkoumání okolí a pak zase hups do sedla a tradá o dva kiláky dál.

Za hoďku a půl jsem byl doma. Vydováděný na kole, špinavý a s večeří pro rodinu. Tomu se říká optimalizace času! :)

Hodnocení článku: 
Zatím nehodnoceno

Komentáře

Flákání se v pracovní dobu :=D